「POVAHA」

Mikhaila člověk nepřehlédne ani ve chvíli, kdy stojí tiše v koutě. Nepotřebuje na sebe upozorňovat hlasem ani okázalými gesty. Stačí jediný pohled. Jeho tvář působí tvrdě, téměř zlověstně, a v očích má cosi chladného, co v lidech vyvolává přirozený respekt i neklid. Často se tváří, jako by o každém věděl o něco víc, než dává najevo. Jeho výraz si mnoho lidí vyloží jako nepřátelský - snad kvůli ostrým rysům ve tváři, níže posazeného obočí a zamračenému výrazu. Vzhledem nezapadá mezi běžné lidi - má tetování po celém těle, dokonce i na obličeji a to z něj dělá někoho, po kom se spousta lidí prostě ohlíží a nebo je v jeho společnosti nejistá. Na první dojem připomíná člověka, kterému je lepší se neplést do cesty - někoho, kdo má něco za sebou, někoho kdo může být členem nějakého gangu... cokoliv. Má v sobě ohnivou energii, která se jen zřídkakdy projeví nějakým výbuchem vzteku. Z tohohle už dávno vyrostl a pár let terapií v ovládání vzteku se ho naučil usměrňovat a potlačovat. Jeho energie se projevuje  spíš neustálým pohybem vpřed, odhodláním a potřebou něco dělat. Nesnáší stagnaci. Je soutěživý, tvrdohlavý a málokdy ustoupí jen proto, aby měl někdo jiný pravdu. Když se pro něco rozhodne, bývá téměř nemožné ho přesvědčit o opaku. Přesto není impulzivní bez rozmyslu. V jeho povaze se mísí přímočarost troufalého berana s vytrvalostí a klidem. Nejedná ukvapeně, ale jakmile se rozhodne, tak by ho o opaku dokázala přesvědčit snad jen matka, pro kterou má slabost a vždycky byl jejím miláčkem. 

Má přirozené charisma, které není založené na úsměvech ani společenské výřečnosti. Přitahuje lidi svou jistotou a působí dojmem, že má situaci vždy pod kontrolou, a právě to z něj dělá někoho, koho ostatní podvědomě následují nebo se před ním mají na pozoru. Vedle něj se člověk málokdy nudí, neboť má smysl pro humor, umí provokovat a občas záměrně posouvá hranice jen proto, aby sledoval reakce druhých. Jeho společnost je intenzivní – buď si ho oblíbíte, nebo vám bude nahánět husí kůži. Jeho pohled dokáže být ledově spalující a on si je toho velmi dobře vědom. Občas rád zkouší chovat se jako chlap z moderních knížek, které dámy rády po večerech čtou. Od romantasy až po dark romance - má přehled a je schopen toho využívat ve svůj prospěch. 

Připomíná rotvajlera. Ne psa, který bezhlavě útočí na všechno kolem sebe, ale takového, který sedí klidně vedle svého pána a jediným pohledem dává najevo, že překročit určitou hranici nebude dobrý nápad. Přesně takový je i jeho vlastní pes. Lidé často říkají, že jsou si podobní. Oba působí tvrdě, oba jsou ostražití vůči cizím a oba dokážou být překvapivě oddaní těm, které přijmou za své. Jaký páníček, takový pes... jak se říká. Do této rovnice ale příliš nezapadá jeho malá bílá čivava Minnie, která je jeho úplným opakem. Možná odrazuje jeho slabost pro drobné, pěkné a roztomilé tvorečky, jenž má potřebu chránit, starat se o ně a být jejich velký ochránce. Když se dostanete do jeho užšího kruhu, tak zjistíte jak pečující a milující umí být. Otázkou ale je, zda to dělá protože má dotyčnou osobu rád a nebo jí jen využívá pro své vlastní potěšení. Mikhail není jednoduchý člověk na vztahy. Umí být lehce toxický, aniž by si to vždy uvědomoval. Nerad se dělí o pozornost člověka, na kterém mu záleží. Žárlivost v něm dřímá pod povrchem a čas od času se projeví v podobě nenápadných poznámek, kontrolujících otázek nebo tichého odstupu. Nehraje hlasité scénky. Mnohem častěji manipuluje tichem, pohledem nebo dobře zvolenými slovy. Ví, jak působit na lidi, a ví, kdy mlčet, aby si druhá strana začala domýšlet vlastní scénáře. Pokud se ale stane, že jeho žárlivost přeteče v něco nebezpečnějšího, tak nejde pro ránu daleko a dotyčnému dá jasně najevo, že sahá na někoho, kdo patří jen jemu. 

Když se však do někoho skutečně zamiluje, dává do vztahu všechno. Je obětavý způsobem, který není okázalý. Nepíše dlouhé romantické zprávy ani neslibuje nemožné. Raději přijede uprostřed noci, když je potřeba. Opraví rozbité věci, postará se, aby byl druhý v bezpečí, a bude stát po jeho boku, i když tím sám něco riskuje. Lásku vyjadřuje skutky mnohem víc než slovy. Dokáže být překvapivě něžný, starostlivý a trpělivý. Vedle člověka, kterého miluje, mizí část jeho tvrdé slupky a objevuje se muž, kterého zná jen hrstka lidí.

Stejně intenzivně, jako se dokáže připoutat, však umí i odejít. Pokud jeho city vyhasnou nebo ztratí důvěru, je to téměř okamžité. Jako když někdo lusknutím prstu zhasne světlo. Nevrací se. Nedává druhé šance jen ze sentimentu. Zavře dveře a pokračuje dál, i když to navenek působí až nepřirozeně chladně.

Přes všechnu svou tvrdost si zachoval lidskost. Umí přiznat chybu, pokud pozná, že ji skutečně udělal. Není příliš hrdý na to, aby se poučil z vlastních selhání, a každá zkušenost ho formuje víc, než by byl ochoten připustit nahlas. Nevěří na dokonalost, ale na schopnost být dnes lepší než včera. Za jeho drsným vzhledem se navíc skrývá stránka, kterou by od něj čekal jen málokdo. Ve volných chvílích čte poezii. Ne proto, že by chtěl působit vzdělaně, ale protože v několika verších někdy nachází víc pravdy než v dlouhých rozhovorech. Přitahují ho autoři, kteří píšou o samotě, válce, lásce a lidské povaze. Dokáže dlouhé minuty mlčet nad jedinou básní a přemýšlet nad významem jednotlivých slov. Je inteligentní, vnímavý a mnohem sečtělejší, než by kdo podle jeho vzhledu odhadoval.

Mikhail je muž plný rozporů. Mechanik se špinavýma rukama, který večer čte poezii. Člověk s tváří padoucha, jenž je schopný bez váhání obětovat vlastní pohodlí pro několik málo lidí, na kterých mu záleží. Muž, který budí respekt ještě dřív, než promluví, ale pod tvrdou slupkou stále zůstává člověkem se svými chybami, slabostmi i schopností milovat naplno.

​​

「MINULOST」

Jeho rodištěm je ruský Petrohrad - v dávných dobách pýcha carského impéria. Narodil do poměrně velmi zajištěné rodiny, která se pyšnila vojenskou, obchodní i politickou historií. Po pádu Sovětského svazu byly vztahy mezi dvěma mocnostmi stále napjaté a tak bylo pro prarodiče naprosto nemyslitelné a šokující, když jejich syn - Mikhailův otec - přivedl domů ženu amerického původu. Jejich vztah tajili a domů jí přivedl už jako svou snoubenku. Nepodporovaný vztah, hádky a nenávist vůči Adeline Waylandové nakonec vyústily k jejímu návratu do Spojených států, kdy její snoubenec Anton emigroval s ní. Nátlak ze strany rodiny byl až příliš silný a rozhodli se první svatbu uspořádat v jejím rodném New Yorku. Krátce na to otěhotněla a Anton jí přesvědčil, aby uspořádali i druhou svatbu v Rusku, neboť tím chtěl dodržet rodinnou tradici, vypořádat se s rodinnými trablemi a konflikty a ukončit je. 

Nevraživost neustala ani když se narodil Mikhail. Anton i jeho rodina trvali na tom, aby se jejich syn narodil v Rusku a žil převážně tady, což způsobovalo konflikty mezi jeho matkou a prarodiči, jenž se jí neustále pletli do výchovy, která měla být dle jejich názoru taková, aby jejich vnuk vyrůstal jako správný Slovan a Rus. Adeline měla trpělivost až do té chvíle, než znovu otěhotněla. Měla pocit, že o Mikhaila zcela přišla, když do něj zaryla drápy její tchýně, ledová královna Vera. Vůči Mikyho matce byla chladnější než ledové vichry na Sibiři. Svého vnuka si na de vše zamilovala a snažila se jeho matka vyštvat z rodinného domu, což se jí nakonec povedlo. Několik měsíců před tím, než Adeline porodila Mikhailova mladšího bratra, se vrátila zpátky do Spojených států. Mikhailovi byly dva roky, když se to stalo, tudíž celá tahle rodinná dysfunkčnost a hádky po telefonech byly jen tlumeným pozadím v jeho raném dětském životě, který spíše doprovázely ruské kreslené i hrané pohádky v televizi. Avšak jak rostl, matčina absence byla v jeho životě znát a i když měl po svém boku otce i babičku jako ženskou mateřskou figuru, tak skutečnou matku jenom tak někdo nenahradí. Svého mladšího bratra poprvé viděl až ve svých pěti letech a ani nevěděl, jak na něj má reagovat. Sice ho na tuto skutečnost připravovali, ale nějaké pouto si k sobě vybudovali až později. Nikolai s matkou žili v New Yorku a celá tahle separace, hádky, dysfunkce a nesnášenlivost vedly k rozvodu jeho rodičů v roce 1999. 

Miky žil s otcem a prarodiči v Petrohradu, kde první 4 roky chodil na prestižní základní školu, než byl v deseti letech zapsán a přijet do Suvorovovy vojenské školy. Tam se rychle naučil potlačovat emoce, snášet tlak a spoléhat především sám na sebe. Přestože působil odtažitě, nikdy nebyl bezdůvodně krutý. Konflikty řešil přímo, málokdy si však potřeboval něco dokazovat. Respekt si získával spíše tím, jak jednal, než hlasitými projevy síly. Pobyt na vojenské škole z něj vytvořil disciplinovaného mladého muže, zároveň ale prohloubil jeho vnitřní rozpolcenost. Zatímco doma poslouchal o cti rodu, ruských tradicích a povinnostech vůči vlasti, zpoza oceánu mu matka posílala dopisy, fotografie a občas i kazety s nahrávkami svého hlasu. Vyprávěla mu o New Yorku, o jeho mladším bratrovi Nikolaiovi a o životě, který mohl být úplně jiný, kdyby se jejich rodina nerozpadla. Mikhail odpovídal jen zřídka. Ne proto, že by nechtěl, ale protože nevěděl, ke kterému světu vlastně patří. Situace se začala měnit, když bylo Mikhailovi čtrnáct let. Antonova obchodní společnost, která se po rozpadu Sovětského svazu úspěšně pohybovala v oblasti dovozu strojírenských součástek a automobilových komponentů, se dostala do hledáčků zámořských partnerů, což byla velká příležitost. 

Vera se o jejich odchodu do Spojených států odmítala bavit. Děd už byl tou dobou mrtvý a stará paní Morozova byla nyní vládkyní celého sídla, přestože veškeré jmění a majetek připadly Antonovi. Anton, ač byl dominantní osobností a vybudoval si respekt všude kam přišel, tak jeho matka byla jiný kalibr. Byla saní, před kterou klopil hřbet. Jenže touha po rozšíření bohatství, možného získání ex-manželky zpět a osvobození od vlivu starého režimu bylo něco, po čem Anton toužil. A Mikhail v jádru taky. Oba věděli, že když zůstanou, Mikhail by jednoho dne nevyhnutelně skončil ve stejném prostředí jako generace mužů před ním. Místo svobodné volby by dostal předem napsaný život. Po dlouhých měsících sporů učinil rozhodnutí, které definitivně rozdělilo rodinu. Využil svého amerického trvalého pobytu získaného během manželství s Adeline a přijal nabídku řídit severoamerickou pobočku společnosti obchodující s automobilovými díly v New Yorku. Mikhail tak přerušil své studium na vojenské akademii a vůbec poprvé se ocitl na druhém konci světa. Jako cizinec to neměl jednoduché, angličtinu musel zdokonalit a přizpůsobit se novému stylu života, na který nebyl zvyklý a který mu nějakou dobu nebyl vůbec po chuti. Americká mentalita pro něj byla cizí. Zatímco spolužáci řešili večírky a sport, on měl za sebou vojenskou školu, přísnou výchovu a dětství plné rodinných konfliktů. Působil starší, než ve skutečnosti byl. Uzavřenější. Chladnější.

Stěhování mu však přineslo i něco, co do té doby nikdy nezažil – možnost být nablízku své matce i mladšímu bratrovi. Poprvé od raného dětství mohl s Adeline trávit čas bez oceánu mezi nimi. Vztah, který dříve existoval jen prostřednictvím dopisů a občasných telefonátů, se začal pomalu obnovovat. Nešlo to snadno. Oba si připadali jako cizinci, kteří se učí být znovu rodinou. O to pevnější pouto si však postupně vytvořil s Nikolaiem. Ten byl Amerikou ovlivněnější mnohem víc a i když mezi sebou měli určité rozdíly, tak si k sobě našli cestu a Mikhail se během střední školy stihl velmi přizpůsobit prostředí, ve kterém nyní byl. Prošel si prvními vztahy na jednu noc, kterých bylo nepočítaně. Ve druháku zvedal téměř každou sukni, ve třeťáku se nechal poprvé potetovat a začal dělat sport - fotbal. Stal se z něj tuctový mladý kluk, který si myslel že ví co chce, až dokud nepřišly první pochybnosti. Přitahovaly ho ženy. A stejně tak mu nebyli lhostejní ani muži. Dlouhou dobu tomu odmítal dávat jakékoliv pojmenování. Vyrůstal v prostředí, kde podobná témata prakticky neexistovala, nebo byla vnímána jako něco, o čem se nemluví. Sám sebe přesvědčoval, že jde jen o zvědavost nebo krátkodobé poblouznění. Čím víc se ale snažil své pocity ignorovat, tím častěji se vracely. Postupně si musel přiznat, že jeho přitažlivost není omezena pohlavím, ale člověkem samotným. Přijetí vlastní bisexuality nebylo žádným dramatickým zlomem ani veřejným coming outem. Byl to tichý proces, který si nechal pro sebe. Nepotřeboval, aby jeho orientace definovala jeho osobnost. Byla jen jednou z mnoha součástí toho, kým byl.

Po maturitě se jejich cesty rozešly. Zatímco většina jeho spolužáků mířila na prestižní univerzity a plnila si představu typického amerického snu, Mikhail nikdy necítil potřebu sedět v posluchárnách. Nepřitahovala ho akademická kariéra ani kancelářský život. Fascinovalo ho něco mnohem prostšího – vůně benzínu, zvuk motorů a pocit, když pod rukama ožije stroj, který ostatní odepsali. Nastoupil proto do jednoho z autoservisů, které vlastnil nebo spoluvlastnil jeho otec. Začínal od podlahy. Ne proto, že by musel, ale protože si odmítal respekt koupit rodinným jménem. Chtěl si ho zasloužit vlastní prací. Velmi rychle se ukázalo, že má talent. Motory chápal intuitivně, měl trpělivost a cit pro detail. Kolegové si brzy zvykli, že když si s něčím nevědí rady, zavolají právě jeho. Často našel závadu během několika minut, aniž by musel otevřít kapotu. V jednadvaceti letech už vypadal úplně jinak než chlapec, který kdysi přijel z Petrohradu. Většinu těla pokrývala tetování, vlasy si nechal narůst po ramena a jeho tvář získala tvrdší rysy. Působil jako člověk, kterému byste se raději vyhnuli, přestože většinu dní trávil po lokty zabořený v motorových prostorech aut. Na první pohled budil respekt, někdy i strach. Ve skutečnosti se jeho život točil kolem práce, motorek a několika málo lidí, které si pustil k tělu. Prarodiče už na něj neměli takřka žádný vliv a tak nemusel poslouchat stejné řeči jako kdysi jeho otec. S Rachel se seznámil jak jinak, než přes auto. Nešlo však o opravu, ale potkal jí na noční dálnici, kdy byl nucen zastavit, protože mávala rukama jak splašená a vlezla mu do cesty. Byla vyděšená, plakala a říkala že omylem srazila psa. Tohle jejich seznámení se změnilo v pěti letý vztah plný lásky, ale i zvratů, hádek a nakonec i nevěru z její strany, což Mikhaila ranilo a poznamenalo. Vlastně je oba. Chlapa, se kterým ho podvedla, napadl a zbil takovým způsobem, že skončil v nemocnici a měl trvalé následky. Nezemřel, ale ochrnul na spodní část těla a Mikhailovi hrozilo vězení za trvalé ublížení na zdraví. 

Díky práci rodinného právníka se vyhnul nepodmíněnému trestu. Soud schválil dohodu o vině a trestu, uložil mu několik let přísného podmíněného dohledu, povinnost nahradit škodu a přiznal poškozenému milionové odškodnění v civilním řízení. Tohle byl zlom, který Mikhailovi prakticky zničilo život a poskvrnilo i rodinné jméno. Otec se od něj distancoval, ale matka zůstala při něm. Nabídla mu nějaké úspory, ale Mikhail jí odmítl s tím, že tohle celé je jen jeho problém. Od té chvíle začal každou novou známost držet o krok dál od sebe. Naučil se odcházet dřív, než mohl být opuštěn. Často si ani neuvědomoval, že lidi odstrkuje ještě ve chvíli, kdy mu na nich začíná záležet. Nechtěl se vázat, nechtěl další problémy a nechtěl být znovu raněn. 

Otcovi navrhl expandovat s firmou dál. Bylo to téměř rok po skončení soudu a jejich vztahy nebyly o nic lepší, avšak Anton se rozhodl dát synovi druhou šanci. Firma se rozšířila do Los Angeles, kdy Anton podepsal smlouvu s D&A European Car Care. A Mikhail byl jeho zástupcem, který to tam vyřizoval. Noční život v LA ho však zcela pohltil a místní lidé jakbysmet. Vážný vztah nehledal a jen si užíval. Ženám se nějakou dobu vyhýbal a randil s muži, na kterých si bohužel vybíjel svou zlost, zejména v posteli. Ženy - ač je měl stále rád - se mu na nějakou dobu zprotivily, ale časem si k nim zase našel cestu. S nikým se ale příliš dlouho nezdržoval a další o něco vážnější vztah navázal až kolem jeho 29. narozenin. Nebylo to však se ženou, ale s o pět let mladším studentem Kalifornské univerzity. Vztah sice trval jen tři měsíce, ale i tak to bylo po dlouhé době, co si k sobě někoho opět pustil. Ne však úplně. Ta blízkost ho začala trochu děsit a tak Liama odkopl. A takhle to začal dělat i dalším lidem - využíval je pro emoční i sexuální potěšení, někdy je nechal aby se do něj zamilovali a pak to mezi nimi ukončil. Jako kdyby se nějaká jeho část mstila za to, co mu udělala Rachel. Začal druhým lidem způsobovat stejnou bolest, jakou kdysi sám prožil. Ne proto, že by je nenáviděl. Ale protože měl pocit, že když odejde první, nebude už nikdy tím, kdo zůstane stát s prázdnýma rukama. Teprve mnohem později si dokázal přiznat, že se z člověka, který se bál být opuštěný, pomalu stává člověk, který opouští ostatní dřív, než dostanou šanci opustit jeho. 

Kousek svobody pocítil před dvěma lety, kdy mu konečně skončila podmínka za napadení. Dluh v podobě odškodnění stále splácí, ale není to věc, kterou by se veřejně chlubil. Jeho trestný rejstřík sám o sobě není ničím pěkným a nebo snad výjimečným. Avšak bod, kdy skoro někoho zabil, jeho trestné listiny dělá něco, co nejde jenom tak vymazat. A přesto každý den znovu vstává, zašpiní si ruce od oleje, nastartuje další motor a pokračuje dál. Ne proto, že by minulost zmizela. Ale protože pochopil, že člověka nedefinuje jen to nejhorší, čeho byl schopen. Definuje ho také to, co se rozhodne dělat potom.

​​

「RODOKMEN」

- Matka: Adeline Wayland Morozov (*1970)

- Otec: Anton Morozov (*1966)

- Bratr: Nikolai Morozov (1996)

- Sestra: Catherine Sinclair (*2001)

​

「ZÁLIBY」

- Narodil se v Rusku, ale od patnácti let žije ve Spojených státech. 

- Jeho matka je rodilá Američanka a nikdy nebyla otcovou ruskou stranou rodiny přijata. 

- Vystřídal několik profesí, ale vždycky nejvíc tíhl k autům a motorkám. Jednu motorku i vlastní. 

- Dva roky dělal pomocného kuchaře. 

- Jeho tetování se nedají přehlédnout stejně, jako jizva na levé straně obličeje. 

- Jeho trestný rejstřík je delší, než by chtěl, ale posledních pár let se drží na uzdě. Měl sedmiletou podmínku.

- Má dva psy. Rotvajlera jménem Kratos a bílou čivavu Minnie. 

- Je členem Patriot Front. 

- Plynule ovládá rodnou ruštinu, angličtinu a domluví se francouzsky.

- Je zvyklý na pár přezdívek, ale Miky a Mickey nemá rád. Zejména, když mu tak říká někdo cizí.

- Pracuje běžně ve špíně, takže si velmi potrpí na čistotu a taky na péči o kůži a ruce. 

- Jeho nejoblíbenější kousek oblečení je kožená bunda, jenž má na zádech nápis: HELL HOUND. 

- Tajně si přivydělává opravou kradených aut a nebo děláním falešných SPZ pro ruský organizovaný zločin v LA. 

- Dřív byl aktivní kuřák. Dnes si zapálí jen ve stresové situaci. 

- Když byl ještě dvacátník, geloval si vlasy. Teď už si na to téměř vůbec nepotrpí. 

 

「ZÁLIBY」

- Auta a motorky.

- Filmy a seriály.

- Četba.

- Vaření. 

- Úklid. 

​

​

​