「POVAHA」

Max většinu času nejen vypadá jako ztracené štěně, ale také se tak chová. Je milý, starostlivý a přirozeně skromný, takže v lidech často vyvolává dojem, že je mnohem nevinnější, než ve skutečnosti je. Nerad se chlubí svými úspěchy a na komplimenty obvykle reaguje rozpačitým úsměvem.

Jako ambivert si upřímně užívá čas strávený s ostatními, zejména s těmi, které miluje nejvíc. Příliš velké davy a několik rozhovorů probíhajících současně kolem něj ho však dokážou zahltit, a po obzvlášť vyčerpávající společenské události potřebuje nějaký čas o samotě, aby znovu načerpal energii. Dejte mu videohry, jeho oblíbené filmy, dobrou knihu nebo téma, které ho zrovna zaujalo, a Max bude spokojenější než na nejlepším večírku roku. Má v sobě totiž pořádný kus nerda, který v něm přežil i přes silnou lásku k hokeji, a očividně neplánuje nikam odejít. Miluje vědu, dokumenty, muzea, vědomostní kvízy a všechno, co mu umožňuje dozvědět se něco nového. Jeho zvědavost navíc nezná příliš mnoho hranic. Dnes ho může fascinovat vesmír, zítra anatomie mořských živočichů a pozítří třeba historie nějakého naprosto obskurního vynálezu. Když ho něco chytne, dokáže se do toho ponořit s takovou intenzitou, že na několik dní prakticky přestane existovat cokoli jiného. Jeho spoluhráči už se naučili jednu důležitou věc: nikdy se Maximiliana neptejte na něco o vesmíru, zvířatech, medicíně nebo fyzice, pokud nemáte alespoň dvacet minut volného času. A ani tehdy není zaručeno, že se z toho nestane hodinová přednáška doplněná fakty, o která jste původně vůbec nestáli, ale která jsou najednou podivuhodně zajímavá.

A pak je tu hokej. Na ledě jako by se z něj stával někdo úplně jiný, nebo spíš někdo, koho by v něm mimo stadion málokdo hledal. Jeho extrovertní stránka se konečně utrhne ze řetězu, hraje fyzicky důrazně, nebojí se tvrdého střetu, pustit se do rvačky ani zvýšit hlas, když ho něco rozčílí. Ten samý kluk, který se doma svých spolubydlících tiše zeptá, jestli někdo něco nepotřebuje z kuchyně, dokáže být na ledě neuvěřitelně hlučný, když se zápas vyhrotí. Hraje s emocemi a svou frustraci dává otevřeně najevo, ale jeho vztek obvykle zmizí téměř stejně rychle, jako se objevil. Dokáže na někoho během vyhrocené situace řvát, v zápalu hry se pustit do pořádné potyčky, a o deset minut později už sedět na střídačce s výrazem člověka, který si zpětně uvědomil, že to možná trochu přehnal. Někdy v něm dokonce zůstane špetka rozpaků, jako by si najednou vzpomněl, že mimo led bývá obvykle mnohem klidnější. Jen málokdy se na někoho zlobí dlouho. Baví ho sice fyzická stránka hokeje a nemá problém se postavit za své, ale v jeho očích je rozdíl mezi agresivní hrou během zápasu a skutečnou touhou způsobit někomu utrpení.

​​

「MINULOST」

O tom, že Max bude hrát hokej, nebylo nikdy pochyb. Někteří dokonce tvrdí, že se mladší Calderův syn narodil s ledními bruslemi na nohou a od té doby je už nikdy nesundal. Možná na tom něco bude. Už jako malý kluk chodíval s tatínkem na hokejové zápasy, fascinovaně sledoval hráče prohánějící se po ledě a v duchu si představoval, jaké by to bylo jednou stát na jejich místě. Zatímco ostatní děti snily o nejrůznějších povoláních, Max měl jasno. Chtěl hrát hokej. A ne jen tak ledajaký. Chtěl se jednoho dne objevit na ledě nejslavnější hokejové ligy na světě, obléknout dres některého z týmů NHL a dokázat, že všechny ty hodiny strávené na stadionu měly smysl.

Stejné odhodlání měl i jeho otec. Synovu snu věřil snad stejně silně jako Max sám a byl odhodlaný udělat všechno pro to, aby mu ho pomohl splnit. Ne vždy to bylo jednoduché. Hokej nikdy nebyl levným koníčkem a s každým dalším krokem na cestě vzhůru přibývaly nejen nároky na Maxe, ale také výdaje, které rodina musela zvládat. Ranní tréninky, nekonečné hodiny bruslení a víkendy strávené na cestách se staly běžnou součástí jejich života. Jeho otec tak jednu dobu pracoval ve dvou zaměstnáních současně, aby rodina měla dostatek peněz na výstroj, tréninky, cestování a všechno ostatní, co Maxova hokejová kariéra vyžadovala. Chtěl, aby jeho syn dostal příležitost, kterou si zasloužil, a mohl jednou sám rozhodnout, kam až to dotáhne. 

Veškerá snaha nakonec začala přinášet ovoce. První gól si Max vstřelil v sedmi letech a od té chvíle se zdálo, jako by se všechno rozjelo lavinovým tempem. Jeden puk za druhým končil v soupeřově bráně, Max se postupně propracovával do stále lepších juniorských týmů a s hokejkou v ruce začínal vyčnívat i mezi hráči, kteří byli starší a zkušenější než on. Následovalo cestování po Kanadě i Spojených státech v rámci juniorských soutěží, náročné turnaje, vítězství i porážky. Velkým úspěchem se pro něj stala také možnost reprezentovat Kanadu na juniorských mezinárodních zápasech. Obléknout dres své rodné země pro něj znamenalo mnohem víc než jen další položku v životopise. Byl to důkaz, že se všechny ty hodiny na ledě, únava i oběti jeho rodiny vyplatily.

Když přišel čas rozhodnout se, na jakou univerzitu nastoupí, ocitl se před volbou, která se na první pohled mohla zdát jednoduchá. Díky svému sportovnímu nadání měl dveře otevřené na nejednu prestižní školu, včetně několika univerzit Ivy League, jejichž sportovní programy mu mohly nabídnout vynikající podmínky a výrazně usnadnit cestu k profesionální kariéře. Bylo by snadné vsadit všechno na hokej, soustředit se výhradně na svůj největší sen a ostatní zájmy odsunout stranou. Max však nikdy nedokázal pochopit, proč by si měl vybrat jen jednu část sebe sama, když ho naplňovaly dvě naprosto odlišné věci. Kromě sportu ho totiž odjakživa přitahovala věda. Fascinovalo ho hledat řešení složitých matematických příkladů a trávit hodiny ponořený do knih, které by mnohým připadaly jako to nejspolehlivější uspávadlo na světě. Matika i chemie pro něj nebyly jen dalším předmětem ve škole, ale celým světem možností, který čekal na prozkoumání. Bavilo ho experimentovat, sledovat reakce a přemýšlet nad tím, proč věci fungují právě tak, jak fungují. Zatímco na ledě hledal nejlepší způsob, jak překonat soupeřovu obranu, v učebnicích a laboratořích se pokoušel rozluštit úplně jiné druhy problémů.

Nakonec se proto rozhodl pro Kalifornskou univerzitu v Los Angeles, kde mohl dát prostor oběma svým zájmům. Nechtěl se vzdát hokeje, ale stejně tak se nehodlal smířit s představou, že by kvůli němu měl zahodit všechno, co ho zajímalo mimo led. Čekala ho tak náročná kombinace studia, tréninků, zápasů a povinností spojených s univerzitním životem. A jako by toho nebylo málo, v univerzitním hokejovém týmu zastává pozici kapitána. Jeho život proto občas připomíná pokus o skloubení dvou naprosto odlišných světů, které spolu na první pohled nemají mnoho společného. Jeden večer ho můžete najít na univerzitním večírku, kde se směje s kamarády, zapíjí náročný týden a nakonec skončí pod parou někde v trávě s přesvědčením, že ráno je ještě dost daleko. Druhý den ho zase lze zastihnout v knihovně, s kapucí na hlavě a brýlemi na nose společně s několika otevřenými knihami rozloženými kolem sebe, jak se snaží dokončit úkol, na který měl podle svých vlastních výpočtů ještě spoustu času. A když se město teprve probouzí, Max už bývá na stadionu, kde mu studený vzduch řeže plíce a ostří bruslí se zařezává do ledu. 

Jeho největším snem zůstává prorazit do NHL a dokázat, že se může měřit s těmi nejlepšími hokejisty na světě. Druhou velkou metou je reprezentovat Kanadu na zimních olympijských hrách. Zda se mu však jedno z toho skutečně splní, a nebo se jeho život bude ubírat úplně jiným směrem, zda bude muset hokej odložit na druhou kolej a nasadit vědecký plášť, je zatím ve hvězdách. 

​

「RODOKMEN」

Otec - Maximilian Calder st. 

Matka - Danielle Calder  

Sestra - Sabrina Calder  

​

「ZAJÍMAVOSTI」

• Je ambidextr. Dokáže bez problému střílet puk z obou stran, má tendenci si u jídla přehazovat vidličku a nůž, a někdy i psát opačnou rukou než většinu času píše. 

• Dokáže vyjmenovat každého výherce Stanleyova poháru od roku 1955. 

• Jeho snem je dostat se do nejvyšší hokejové ligy, ale zároveň se snaží tvrdě studovat, kdyby mu náhodou hokej nevyšel. Stačí se ho zeptat na cokoliv o matematice nebo chemii, a on se milerád rozpovídá o kvadratických rovnicích nebo termochemických zákonech.

• Přestože je v přírodních vědách eso, nemá trpělivost na stavění lega nebo nábytku. Vždycky se u toho naštve. 

• Neumí pískat a už vůbec neumí parkovat jako normální člověk. Konstantně dostává pokuty za parkování. 

• Dokáže usnout téměř kdekoliv. V autobuse, v autě, na pláži, na zemi. Kdekoliv.

• Pirátí filmy místo toho, aby si zaplatil předplatné na streamovací platformy. Je na svou zpirátěnou filmovou kolekci mimochodem velice pyšný. 

​

「ZÁLIBY」

• Lední hokej 

• STEM (především Matematika a Chemie)

• Hudba

• Univerzitní večírky

• Baseball

• Pirátění filmů

• Sledování starých sitcomů 

• Videohry 

​

​