VÍTEJ,
právě jsi se dostal/a na stránky real life textového RPG.
Tato hra se odehrává v reálném čase ve městě Los Angeles, ale ocitnout se můžeš i na jakémkoliv jiném místě, pokud se tvoje postava rozhodne pro cestování. Zde si můžeš splnit své sny skrze tvou postavu nebo si vyzkoušet život v cizí kůži, zjednodušeně: fantazii se meze nekladou a je jen na tobě, co si pro svou postavu připravíš.
ADMIN TEAM
「ORIENTACE」
Heterosexuál
「STATUS」
Nezadaný
「ZNAMENÍ」
Váhy
「ZACK WINSTON」
「HRÁČ」Freya
「FC」Charlie Hunnam
「VĚK」36 let
「DATUM NAROZENÍ」7.10.1987
「MÍSTO PŮVODU」Detroit, Michigan, USA
「POVOLÁNÍ」Vyhazovač / Bodyguard
「POVAHA」
Zack by se dal na první dobrou velice lehce přehlédnout. Pak ovšem stačí jediný okamžik a má vás. Zda za to může ta pronikavá modř nebo celková řeč těla, to už záleží na každém zvlášť, jak bude v Zackovi číst. Je to dost individuální. První dojem dělá mnoho a jeho výhodou i zkázou je, že dovede působit hned v několika různých směrech. Jednou v něm lidé vidí dobráka od kosti, podruhé je to dle slov některých prvotřídní prevít. A Zackovi to takhle vyhovuje. Nepotřebuje, aby si ho lidé pamatovali tak nebo onak. Není sice zastáncem přetvářky, ale určité situace vyžadují odlišné role. Jednou musí být ten hodný a z toho se v práci potýká s nepříjemnými klienty, které je třeba z klubu vyvést silou. A Zack dovede obojí. Být milý i nepříjemný. Častěji řeší věci raději v poklidu, ale z toho nastanou dny, kdy je cesta síly a tvrdých pěstí tím nejlepším možným řešením. Je to pozorovatel. Analyzuje své okolí a vzhledem ke svému bývalému i současnému zaměstnání je to vlastnost jedině k dobru. Dělá si na lidi svůj vlastní názor ještě předtím, než s nimi prohodí první slovo. Je předvídavý a máloco ponechává náhodě. Raději se třikrát ujistí, než aby pak litoval, že něco zanedbal.
Ačkoliv by se mohl zdát jako volnomyšlenkář, který neví, co se sebou, tak to úplná pravda také není. Je rád svým pánem, ale také má mantinely, jež nerad překračuje. Jsou to v podstatě jeho kotvy, díky nimž si nedovoluje zajít za hranu. A pokud se tak přeci jen stane, pak děj se vůle boží. Z jindy poměrně přátelského chlapíka s neodolatelným úsměvem a šarmem gentlemana se dovede jako lusknutím prstu stát agresor lačnící po potížích. Nejlépe svůj nahromaděný vztek upustí pořádnou rvačkou nebo hádkou. Zda v tu chvíli řve po muži nebo ženě, tam už rozdíly nedělá. V žádném případě by ale na ženu nevztáhl ruku. A tak, i když se s nějakou kráskou pohádá, milerád ji pak doprovodí domů, kde mohou pokračovat v usmiřování dle libosti.
「MINULOST」
Zack nejednou ve svém životě slyšel větu – „buď se Detroitu přizpůsobíš nebo zdrhneš“. Postupem času teprve přicházel na skutečný význam těchto slov a kdyby se některé věci udály jen o trochu jinak, pravděpodobně by vzal nohy na ramena, když to ještě šlo. Jenže takové chování neměl tento blonďák v povaze. Proto nebylo divu, když si ho kriminalitou postižené město nakonec podřídilo. Stal se jedním z těch vyvrhelů, aby zůstal naživu a dožil se druhého dne.
Pokud se vrátíme k úplným počátkům Zackova života, nenašli bychom v podstatě žádné výrazné odlišnosti ve fungování oproti jiným rodinám. Vyrůstal ve čtvrti, která nebyla bezpečná, ale zároveň nepatřila mezi to nejhorší, co mohl Detroit nabídnout. Pořád se našli slušní občané i sousedé, se kterými se dalo vycházet. Sem tam uspořádali nějaký ten barbecue večer a víceméně drželi při sobě.
První tragická událost, jež výrazně změnila životy celé Winstonovic rodině, byl velmi náročný porod malé Beatrix. Ellen si již takhle procházela rizikovým těhotenstvím, ale žádný doktor nepředpokládal, že se vše na poslední chvíli takto zkomplikuje. Některé věci nedovedl předvídat ani ten nejlepší odborník, což platilo v případě, kdy Ellen ze všech svých zbývajících sil přivedla na svět krásnou malou holčičku. Malého drobečka, který byl odkázaný na život bez mámy stejně jako o pár let starší bratr Zack. Zůstali na to s tátou sami.
I navzdory všemu, co je postihlo, dokázali najít ve svém soužití harmonii a jako rodina se mnohem více stmelit. Smutný osud jejich matky je z jistého úhlu pohledu posílil. Zack byl starší bratr se vším všudy a táta dělal všechno proto, aby svým potomkům zajistil skvělé dětství.
Nicméně život v Detroitu byl z velké části jako chůze po minovém poli. Ruská ruleta, kdy jste nevěděli dne ani hodiny. Navíc rozepře mezi gangy se až nebezpečně přiblížila čtvrti, ve které Winstonovi žili. Jednoho dne, zrovna v pátek, když už byly děti doma ze školy a těšily se na společné grilování, jim zrovna taková potyčka zkazila nejen počátek víkendu, ale rovnou celý život. Jak málo stačilo, aby bylo všechno jinak. Strach, nevědomost, zmatek a hlasitá střelba mísená s křikem rozčílených mužů. Skřípení pneumatik a pach smrti linoucí se ulicí. Sotva se děti vzpamatovaly z transu, který je paralyzoval v úkrytu auta, čekal je hrůzný pohled. Krutý úder reality a osud, jehož psané řádky nemohly nijak více ovlivnit. Zack zcela automaticky kryl svou malou sestru vlastním tělem, a zatímco jejich otec neměl před zbloudilou kulkou šanci, dva malé živůtky ušetřeny byly. A jak později konstatovali příslušníci bezpečnostních složek a záchranáři přivolaní na místo tragédie, Nash Winston zemřel na místě v důsledku čistého průstřelu hlavy.
Šlo jen o zlomek vteřiny a jejich dětství bylo nenávratně zničeno. Proces s dětmi pak nabral poměrně rychlý spád. V podstatě okamžitě byly přesunuty do bezpečného zařízení a následně do dětského domova, kde jedinou podmínkou adopce bylo, že sourozenci půjdou ke své nové rodině společně. A to se po zhruba půl roce také vyplnilo. Ovšem i přes lásku adoptivních rodičů nemohlo být nikdy nic jako dříve. Zack i Beatrix byli nadosmrti poznamenaní tím, co viděli. Byli svědky zvěrstev a oba sourozenci si postupně začali v mysli formulovat způsob, jak se s traumatizujícími událostmi vypořádat.
Zack byl plný hněvu, což se začalo projevovat i na chování vůči okolnímu světu. Domáhal se spravedlnosti, ale šel na to po svém. Kde nepomohla domluva, tam si blonďák pomohl silou. Často se pletl do pouličních rvaček nebo končil rovnou na záchytce. Cíleně si vyhledával konflikty jen proto, aby upustil páru. Byl jako časovaná bomba a často neznala jeho agrese vůči těm, které trestal, mezí. I proto se sám a dobrovolně nahlásil ihned po škole do armády. K tomu výrazně přispěla i Beatrix. Jen díky její pomoci ve škole prošel s přijatelnými výsledky a mohl rovnou do služby. Nějakou dobu se dokonce zdálo, že našel své právoplatné místo ve světě. Výcvik absolvoval na výbornou, fyzicky perfektně zvládal a vztek již nehrál hlavní roli v Zackově chování. Nicméně to vše byla pouze dočasná zástěrka, které i on sám uvěřil. Absolvoval několik misí se svou jednotkou, dokud nenarazil. Naučený řád a disciplína, jako kdyby se mrknutím oka vytratily. Několik let tvrdé dřiny bylo ztraceno jen proto, že neuposlechl rozkaz a měl na věc jiný názor. Jak se vypořádat se zajatcem, kterého měl jeho tým dovést na základnu k výslechu? Předat ho příslušným úřadům, aby si s ním Amerika poradila? No tak to v žádném případě. Zack by z toho parchanta vymlátil duši a donutil ho přiznat se i k věcem, se kterými neměl nikdy nic společného. Selhal. Jeden zkrat ho poslal zpátky ke dnu. Byl mezi svými jedním z nejlepších, měl být na co pyšný, ale pak... pak ho znovu zasáhla minulost. A proto od svých parťáků raději odešel rovnou sám a dobrovolně.
Mířil zpátky ke kořenům. Zpátky do Detroitu, kde to celé začalo. A zatímco se jeho sestře dařilo v budování policejní kariéry, se Zackem to šlo od desíti k pěti. Kromě Beatrix mu nezbyl nikdo a nic, tudíž neměl ani co ztratit. Z nadějného příslušníka speciálních složek americké armády se stal tulák, jenž bezcílně bloudil těmi nejtemnějšími ulicemi svého rodného města. Ačkoliv tak bezduché jeho potulování nebylo. Zack možná ztratil smysl pro to, snažit se udělat víc pro svůj lepší život, ale rozhodně jej ani na vteřinu neopustila touha po pomstě. Stále hledal ty, kteří jim nadobro zničili rodinu. A protože ho armáda naučila lecčemu, neměl ani tolik práce s tím přiblížit se těm zločincům, na jejichž rukou lpěla krev jejich otce. Tihle nebyli nikdy potrestáni, a to Zack mínil změnit. Infiltroval se do života v podsvětí, a ačkoliv byl jednou nohou stále na správné straně zákona, brzy si přišel více svobodný právě mezi těmi ztracenými existencemi. Protože i on sám se tak velmi často cítil.
Čas plynul a Zackovi se nakonec jednoho dne naskytla neopakovatelná příležitost. Šance vykonat pomstu za svého otce a zpackaný život. Za to trápení, strach a nespočet probdělých nocí. Za pláč své mladší sestry, kterou hlídal jako ostříž a nikomu nedovolil, aby se k ní přiblížil. Mezi gangy se toho večera strhla mela, kdy Zack držel odjištěnou zbraň a možnost vystřelit opravdu měl. Bohužel si toho z dané chvíle zase tolik zapamatovat nedokázal. Nejednal rozumně. Mysl měl zakalenou alkoholem a dal prostor emocím nad rozumným úsudkem. Vraha svého otce dobil k nepoznání, ale o život jej nepřipravil. I navzdory skutečnosti, že mu ke spánku tiskl hlaveň zbraně takovou silou, až měl problém pevný stisk déle udržet. Toho večera nakonec padlo hned několik výstřelů a mezi oběťmi byl i jeho úhlavní nepřítel. Hlava gangu, jenž měl pod palcem více jak polovinu města. Policejní razie se však nakonec postarala o zbytek a většina zúčastněných, vyjma těch, kterým se podařilo včas utéct, skončila za mřížemi. A nakonec i u soudu. Zack mezi nimi a jako spolupachatel několikanásobné vraždy si měl jít odsedět trest odnětí svobody. Rovných dvacet let.
Trávit většinu dne zíráním do zdi mezi čtyřmi stěnami mu zase tolik vrásek na čele nepřidělalo. Největší obavy měl z toho, že jej vlastní sestra zavrhne pro to, co udělal a ve své podstatě ani neudělal. Jenže taková Beatrix nebyla. Stála při něm, což bylo víc, než si mohl přát. A jistě i víc, než si zasloužil.
Vězení nakonec opustil po osmi letech. K propuštění mu napomohlo nejen dobré chování, ale také prostý fakt, že proti němu nikdy nenalezli žádné přímé důkazy. Nic, o co by se mohl žalobce opřít.
Slíbil, že bude sekat latinu a to hodlal dodržet. Alespoň do té doby, než jej okolnosti donutí zachovat se jinak. V Detroitu ale zůstávat nemínil. Proto se přestěhoval kvůli práci do Los Angeles, kde mimo jiné bydlela i Beatrix. Našel si práci jako bodyguard a vyhazovač. Zkrátka svou sílu a sklony k náhlé agresivitě investoval tam, kde to bylo žádoucí.
「RODOKMEN」
Otec - Nash Winston
Matka - Ellen Winston
Mladší sestra - Beatrix Winston
「ZAJÍMAVOSTI」
Často se zdržuje ve své malé garáži, kterou si za naspořené peníze pořídil. Od bytu k ní nemá daleko a je to jeden ze způsobů, jak dává klid rozbouřené mysli.
Vyzná se v motorových vozidlech a za docela dobrý peníz dokáže opravit i neopravitelné - levněji a rychleji jak v autoopravně.
Speciální péči věnuje motorce po svém otci, kterou kousek po kousku dává do kupy.
Tělo mu zdobí několik tetování.
Pravá ruka jej čas od času neposlouchá tak, jak by měla. Nezatne ji v pěst plnou silou nebo v ní nemá takový cit. Důvodem budou pravděpodobně velmi časté rvačky z minulosti.
Pokud vidí, že je na někom pácháno bezpráví, bere věci do svých rukou a často obchází zákon jen, aby dosáhl spravedlnosti pro toho, kdo si ji zaslouží.
Málokdy se stane, že by v ústech nepřevaloval žvýkačku.
「ZÁLIBY」
Auta, motorky.
Posilování, box.
Popíjení v baru.