「POVAHA」

Thomas je vnitřně rozdělený mezi dvěma světy – mezi volností, ve které vyrůstal jako malý chlapec, a řádem, který mu později vnutila realita. Právě tahle vnitřní dualita z něj dělá pozoruhodného člověka – tichého pozorovatele se svobodnou duší, který většinou nemluví první, ale když už něco řekne, má to váhu.

Má jemný, citlivý charakter, často přemýšlí o věcech víc, než je zdrávo. V lidech hledá opravdovost – ne snahu zalíbit se nebo zapadnout. Nesnáší faleš, přetvářku a společenské hry. Možná právě proto bývá na první pohled uzavřený – jako by si chránil vnitřní svět, který je bohatší, než dávají tušit jeho gesta.

Je kreativní, hloubavý a intuitivní. Má silné estetické cítění a umění je pro něj způsobem, jak vyjádřit to, co nedokáže říct. Umí číst mezi řádky, vycítit atmosféru, nálady ostatních, aniž by museli cokoli říkat.

Z dětství v něm zůstala neochvějná empatie – soucit s těmi, kteří se ztrácejí ve světě, kde se nepočítají barvy duše, ale jen výkony. Není soutěživý, nesnáší tlak na výkon a ambice kvůli nim samotným. Věří, že každý by měl jít svou cestou – i kdyby vedla úplně mimo silnici.

Má své vnitřní démony – strach z uzavřených prostor, výšek a ztráty kontroly. Občas se stáhne, když je toho na něj moc, uzavře se do sebe nebo odejde pryč. Ne vždy je jednoduché k němu proniknout, ale ti, kteří si získají jeho důvěru, zjistí, že je neuvěřitelně loajální, oddaný a věrný.

Je také romantik – ne v klasickém slova smyslu, ale v tom hlubším. Miluje momenty, které jsou opravdové – západ slunce, ticho v ateliéru, nečekané objetí, pohled bez slov. Někdy působí jako snílek, ale pod povrchem se skrývá člověk, který si toho prožil víc, než se zdá.

A přestože by nikdy neřekl, že je silný, pravdou je, že vydržel víc, než většina lidí dokáže unést – a pořád stojí na nohou. S barvami v dlaních a touhou neztratit sám sebe.

​

「MINULOST」

Thomas Sinclair se narodil do rodiny svobodomyslných umělců žijících na okraji Los Angeles. Jeho rodiče neuznávali pravidla moderní společnosti – žili v karavanové čtvrti, obklopeni podobně smýšlející komunitou, kde se vše sdílelo a nic nebylo potřeba vlastnit. Kouřili trávu, malovali na stěny starých dodávek, zpívali pod hvězdami a učili Thomase milovat svět takový, jaký je – bez masek, přetvářky a očekávání.

Jeho dětství bylo jako nekončící festival – trochu chaotické, ale plné barev, hudby a volnosti. Nikdy nemusel vstávat na čas, učení probíhalo doma, obvykle pod širým nebem, a jeho prvními učiteli nebyli profesoři, ale příroda, sousedé a samotné umění.

Všechno se však změnilo, když bylo Thomasovi deset. Jeho máma onemocněla rakovinou a během několika měsíců zemřela. Thomas to nesl velmi těžce – nejenže ztratil matku, ale i kotvu, která držela jejich nekonvenční svět pohromadě. Jeho otec se s tím vyrovnával po svém – zavřel se do sebe a snažil se zajistit živobytí, ale péče o syna ho začala přesahovat. Věděl, že Thomas potřebuje stabilitu, kterou on nabídnout nemůže.

A tak byl Thomas poslán k babičce. Prudce rozdílný svět jej pohltil jako ledová vlna. Ze života v karavanu se ocitl v dokonale uklizeném bytě v centru LA, kde se každá věc nacházela přesně tam, kde měla být – a očekávalo se totéž i od něj. Babička byla přísná žena, pro kterou byla disciplína a vzdělání na prvním místě. Z divokého a svobodného kluka se náhle stal student soukromé školy, obklopený pravidly, rozvrhy a mantinely.

Jednou, když odmítl napsat domácí úkol, zavřela ho babička do spíže – malé tmavé místnosti bez oken. Strávil tam jen pár hodin, ale ten zážitek se mu vryl do paměti. Od té doby má panický strach z uzavřených prostor a tmy. A výšky? Ten strach přišel o rok později, když ho babička zapsala do lezeckého kroužku, aby překonal svůj odpor ke změnám. Při jedné z prvních lekcí mu uklouzla noha na stěně, zřítil se a přestože se zranění vyhnul, ta bezmoc, když visel jen na laně a nemohl se pohnout, v něm zakořenila strach z výšek – strach z toho, že ztratí půdu pod nohama, obrazně i doslova.

Přes to všechno v něm svobodomyslná duše nikdy neuhasla. Své pocity začal malovat – nejprve na okraje sešitů, později na plátna. Umění se stalo jeho únikem. Po střední škole se rozhodl studovat umění na univerzitě – malbu, sochařství, fotografii. Potřeboval tvořit, aby přežil v systému, který mu byl cizí.

Na univerzitě poznal Amelii, dívku s divokým pohledem a něžným smíchem, která jako by patřila do jeho starého života, i když vyrůstala v úplně jiném světě. Stali se nerozlučnou dvojicí – ona byla jeho rovnováhou, on jejím klidem. Jejich přátelství bylo hlubší než slova, spojovalo je něco nevyslovitelného.

Přes svého nejlepšího kamaráda Louise si našel práci v baru nedaleko kampusu. Začal tam chodit po večerech – nejen kvůli penězům, které mu dávaly určitou nezávislost na babičce, ale i kvůli pocitu, že je opět mezi lidmi, kteří se nebojí být sami sebou. Za barem se naučil naslouchat, pozorovat a chápat lidské příběhy – i ty, které byly schované za úsměvy a sklenkami whiskey.

​

「RODOKMEN」                                                                                       

Otec: Jeremiah Sinclair 

Matka: Anabelle Sinclair †

Babička: Joanna Sinclair

​

「ZAJÍMAVOSTI」

• Má několik tetování. Většinou neznamenají nic. Některé má z profesionálního studia, ale většinou jsou to věci, které zkoušel sám nebo na něm zkoušeli jeho kamarádi.

• I přesto, že jeho rodina byla velice závislá na trávě, on ji nemusí.

• Mluví plynně španělsky. Když byl malý, často ho hlídala sousedka Tia María, která pocházela ze Španělska a naučila ho její řeč. Dodnes si pamatuje písničky, které spolu zpívali.

• Rád hraje na kytaru nebo zkouší nové melodie, které občas neznějí přívětivě. 

• Má slabost pro analogové věci. Sbírá vinylové desky, staré kazety, staré foťáky a psací stroje.

• Na narozeniny i svátek nosí mámě na hrob kopretiny, protože to byly její nejoblíbenější květiny.

​

「ZÁLIBY」

• Malování a sochařství

• Jazz, instrumentální hudba. Nejoblíbenější kapelou jsou The Lumineers

• Miluje Shakespeara a Othella četl už nespočetkrát. Některé pasáže umí zcela nazpaměť.

• Rád se prochází v noci po městě. I přesto, že noční LA není nejbezpečnější místo na světě. ​

​

​