​​​「POVAHA」

Inteligentní mladý muž, který to mohl někam dotáhnout, kdyby měl na studium "peníze", ale  to byla spíš jakási výmluva, protože stipendium dostal. Nerad se totiž chlubil svou minulostí, kdy na vysoké propadl drogám a tak ho ze školy vyhodili a on už se nedokázal zase vrátit zpátky. Jeho rodina ho dost poskrvnila a jejich nezodpovědný životní styl se na něm podepsal. Přežil vždy ten silnější ať už šlo o boj o jídlo, oblečení nebo drobné. Každý sám za sebe - to bylo jejich jakési rodinné motto a tak nepoznal, jaké to bylo, když za něj někdo bojoval nebo když se o něj někdo zajímal. Částečně mu toto poskytla starší sestra a dokonce i pěstouni, ale nebylo to ono. Potřeboval to cítit doma od rodičů, ne od sestry, ne od cizích lidí, kteří k němu byli milejší než vlastní krev. Vytvořila se u něj nedůvěra ke všemu a všem, proč by měl někomu věřit? Když nikdo nikdy nevěřil v něho? Když se na nikoho nemohl spolehnout? Ani netušil, kým by měl být, čím by se měl nebo mohl stát. Byl dlouho demotivovaný, s pocitem, že to nikdy nikam nemůže dotáhnout a to ne proto, že by byl hloupý, ale protože jeho rodina tak byla nastavená. Nikdy to nikam nikdo nedotáhl, studium byla zbytečná ztráta času a poctivá práce taky. Krást a podvádět systém, to byla "správná" cesta, kterou mu vštěpovali do hlavy a tak když dospěl, cítil se rozpolcený. Jedna strana s tímto životním směrem těžce nesouhlasila a nechtěla se tím řídit, ale ta druhá to v sobě měla tak hluboko uložené, že se to nedalo jen tak smazat z hlavy. A tak žil život půl na půl, občas se řídil rodinným mottem a občas tím, co cítil, že bylo správné a nikdo ho nemohl vinit, dokud by se neprošel v jeho botách.

I když se teď drogám docela úspěšně vyhýbal, hlavně kvůli své dceři, alkohol si občas dal a taky sem tam zašel na nějakou tu párty, aby upustil páru. Kromě tohoto ještě často hrál počítačové hry, které mu taktéž pomáhaly na chvíli vypnout a odpočinout si a případně se někdy i rozčílit. Rozhodně to nebylo nějaký flákač, ale že by byl úplně zodpovědný, to se o něm taky říct nedalo avšak to neplatilo o jeho přístupu k dceři, protože na ni byl extrémně opatrný, jakoby byla ze skla a kdykoliv se mohla rozbít. To až jeho dcera mu ukázala, co to bylo, když vám na někom opravdu moc záleželo, protože něco podobného zažil už jen u své sestry, se kterou se stýkal, ale momentálně jen málokdy.

Nedokázal být úplně nečestný, protože to se ozvala jeho druhá půlka jako jakýsi alarm, který ho měl varovat, že šel špatnou cestou. Často byl ale přehlušen jiným programem v hlavě, který ho vedl k nepoctivosti, a tak někdy podváděl, kdy to kompenzoval dobrými skutky. Ve společnosti lidí se choval přirozeně, dokázal se bavit, povídat si i s naprosto cizími lidmi, vtipkovat a být sám sebou. Rozhodně to nebylo extravert, ale ani introvert, dalo by se říct, že něco mezi tím , i když blíž měl k tomu prvnímu. Pokud ho něco štvalo, většinou se to snažil řešit a pokud se to řešit nedalo, probudila se v něm částečná flegmatie, kdy mu to bylo jedno, ale někde hluboko uvnitř ho to tížilo. 

​

「MINULOST」

Jeho rodina měla kořeny až někde v Anglii, ale už po mnohé generace žili v Americe, tak nějak roztroušení všude po státech jako zrnka prachu nebo v jejich případě jako paraziti, protože tím i byli. Nezáleželo jim na lidech nebo dokonce snad na členech vlastní rodiny, ale vždycky šel každý sám za sebe. Bylo úplně normální, že každý Dalagher měl spoustu dětí, o polovině ani nevěděl a nestaral se o ně. Žádná z rodin Dalagherů nebyla funkční a tak byli děti víceméně často u pěstounů, než je rodina zase dostala do péče. Zažil, jaký to byl pocit někam patřit, dokonce cítil, že některým pěstounům na něm záleželo a tak taky poprvé zažil, co to byla láska, kterou od rodičů neměl.

Otec alkoholik, věčně opilý nebo pod vlivem jiných drog, snad si ani nepamatoval, jestli ho kdy viděl střízlivého. A matka? Ta byla pořád v tahu, šlapka, drogově závislá a snad polovina jeho sourozenců nepocházela od stejného otce. První mu to přišlo normální, protože jiný život nepoznal. Měl za to, že takhle žili všechny rodiny a že to tak prostě bylo normální, dokud ho poprvé v šesti letech neodebrali a on byl umístěn k pěstounům.

Milí lidé, věkem kolem třiceti a v systému pěstounů byli teprve chvíli, Knox byl jejich pátým osvojeným dítětem a sdílel tuto domácnost ještě se dvěmi dětmi. Tam poprvé viděl, jak rodina mohla a měla fungovat, jak ostatním na druhým záleželo, že byli nějaké hranice o kterých neměl ani ponětí a že každý čin měl svůj následek. A byly to hezké chvíle - společné snídaně, obědy a večeře, pořádné teplé jídlo, hraní her, pusa na dobrou noc a pohádka. To nikdy nezažil. U nich se jedlo tehdy, kdy se dalo, žádné pořádné nebo teplé jídlo, žádná rodina pohromadě u jednoho stolu, žádný řád. Nebyl na to zvyklý, ale nějak se mu to zalíbilo, měl totiž pocit, že na něm konečně záleží a že ho někdo vidí. Bohužel toto nepocítil se svou biologickou rodinou.

Otec ho učil, aby nebyl poctivý, aby myslel jen na sebe, jako každý správný Dalagher a získával peníze nečistě. Vnitřně cítil, že to nebylo asi správné, ale byl to jeho otec a ten mu tyto hodnoty vštěpoval, takže si z toho něco přeci jen odnesl. Osobně své rodiče nikdy neměl moc v lásce a až si všechno v pozdějším věku uvědomil, začal je nenávidět a úplně se od nich odstřihl, nic lepšího si podle něj nezasloužili. A sourozenci? Vyrůstali s ním čtyři, které si pamatoval, zbytek se tam jen tak nějak míjel a nedokázal si s nimi utvořit hlubší vztah. Nejstarší byla Victorie, ta se o ně starala, prala jim, dával drobné na jídlo nebo něco do školy a nosila jídlo na stůl. Byla to taková máma až na to, že byla o nějakých pět let starší. Pak dvojčata Ethan a Roger, o dva roky starší, otci se nepodobali, takže dost možná je Veronica - jejich matka - měla s úplně jiným chlapem. S nimi se hodně pral a hašteřil, ale v dobrém, bylo to takové to sourozenecké škádlení. Naučili ho se prát, krást a další podobné věci.

Pak byl on a mladší sestra Lily, kterou opravdu miloval a byl její správný velký brácha. Nikdo na ni nesměl sáhnout a pokaždé, když je rozdělili, dost tím trpěl. Nutno dodat, že k pěstounům chodili dost často až se jeden divil, proč je od dysfunkční rodiny neoddělili natrvalo. Systém v Americe byl jaký byl a příliš se nestaral o to, o co měl a tak na to hodně dětí doplácelo. V jeho životě se ještě objevila babička - paní Eleanora Dalagherová, ta ho naučila vařit perník. Ne ten, který by třeba děti normálně se svojí babičkou pekli na Vánoce, ale přesněji tu drogu, udělala z jejich sklepa varnu a málem vyhodila dům do vzduchu. Ani si nepamatoval, jak skončila, ale pak prostě zmizela, což bylo vlastně asi jedině dobře. V dospělosti se od rodiny odtrhl a sourozenci s ním kvůli tomu přerušili kontakt až na Lily, která s ním tajně dál komunikovala.

Když odmaturoval, jako jediný z rodiny, chtěl studovat dál, byl chytrý, ve škole mu to šlo a tak si zažádal o stipendium, které i dostal. Vydržel na koleji sotva rok a i když si to nechtěl přiznat, hlavní důvody nebyly finance, ale jeho závislost. Jako kluk sem tam něco vypil, střetl se i s drogama a nějakým zázrakem se mu to podařilo přežít. Na vysoké se k tomu dostal tak trochu náhodou, byl hodně ve stresu, měl víc než dost přednášek a některé byly těžké, do toho musel pracovat, protože stipendium pokrylo jen studium samotné a z toho všeho se sypal jako bílý prášek, který si poprvé šňupl na kolejové párty a úplně tomu propadl. Když vystřízlivěl, musel si sbalit těch pár věcí, které měl, protože ho ze školy vyhodili. Nějakou dobu byl na ulici, než si našel práci v bistru a vydělal aspoň na nějaký minimální nájem kousek odtud. Postupem času vydělával o něco více a mohl si dovolit lepší ubytování a taky vybavení. Když se mu do rukou dostal notebook z druhé ruky, pokračoval v programování, které před tím studoval až se mu podařilo naučit věci, které nebyly tak úplně legální. Osvojil si něco, čemu se v počítačovém světě říkalo "hackování" a byl v tom dobrý. Dával si pozor a uměl po sobě zamést stopy a když něco chtěl, hacknul se, kam bylo třeba. Ze začátku šlo o hesla k sociálním sítím od žárlivých a podezíravých chlapů, ale i žen. Pak přišly na řadu e-maily a nějaké podvody. Tahle temná stránka mu vynášela víc, než si byl schopen vydělat v bistru, ale musel být opatrný.

Před víc jak dvěma lety potkal ženu, o které si myslel, že s ní bude až do smrti, ale opak byl pravdou, bohužel. Ashley byla emočně nestabilní žena, která se ho snažila kontrolovat a myslela si, že ho k sobě připoutá dítětem. Její těhotenství jí první nevěřil, ale když získal jasný důkaz, nepochyboval, že by nebylo jeho. Narodila se mu krásná dcera Emma do které se ihned zamiloval, avšak svou přítelkyni nedokázal vystát, po porodu se změnila a byla ještě víc nesnesitelnější než před tím. Pokusil se odejít i s Emmou a možná by mu to vyšlo, jenže to dala Ashley k soudu jako únos a začali tahanice o nemluvně. Samozřejmě Emmu soud přiznal matce, ale domluvili se na střídavé péči s tím, že většinu týdne bude u matky. Možná by soud vyhrál, kdyby si mohl dovolit právníka, ale bohužel. Momentálně měl svou dceru tři dny v týdnu a dělal, co mohl, aby si to s ní užil. Jeho život byl chaotický, plný sraček, které se za ním táhly a zdálo se, že se z nich jen tak nevyhrabe.

​

「RODOKMEN」

Otec: Ronald Dalagher

Babička: Eleanora Dalagher

Matka: Veronica Dalagher

Sestry: Victorie Dalagher, Lily Dalagher, další nejmenované 

Bratři: Ethan Dalagher, Roger Dalagher, další nejmenovaní

Ex-přítelkyne: Ashley Ashtone

Dcera: Emma Ashtone

​​

「ZAJÍMAVOSTI」

- Studoval programátorství, než ho vyhodili

- Jeho hackerská přezdívka je Bílý kůň

- Bydlí v podnájmu několika poschoďového domu a má hlučné sousedy

​

「ZÁLIBY」

- Hraní her

- Trávení čas s dcerou

- Párty 

- Sociální sítě

 

​

 

​

​