「VZHLED」

Clément měří přibližně 160 cm a váží zhruba 65 kg. Má ostřejší, souměrné rysy tváře, které mu po letech na testosteronu a s rostoucím věkem zmužněly, uchovává si na tváři vždy upravené strniště a dost si na svém vzhledu potrpí. Pod vrstvy oblečení skrývá podél prsních svalů dvě dlouhé jizvy po mastektomii a několik jizev má i na stehnech od sebepoškozování.

​

「POVAHA」

Clément je v jádru neuvěřitelně houževnatý a odolný člověk, který si musel své místo v životě vybojovat skrze vlastní vnitřní démony i nepochopení okolí. Navenek působí jako klidný, možná až mírně odtažitý a uzavřený mladý muž, což je částečně dáno jeho obranným mechanismem. Není to žádný ukecaný extrovert; spíše preferuje ticho, společnost pár vybraných lidí a vlastní myšlenky.

Díky své minulosti a práci pitevního technika má specifický, mírně černý smysl pro humor a nadhled, který leckomu může připadat až moc cynický. Ve skutečnosti je ale nesmírně vnímavý, empatický k cizí bolesti a má silný smysl pro spravedlnost. V umění a tvorbě ventiluje všechen přetlak, emoce a vnitřní bouře, které v sobě nosí. Je perfekcionistický, což zdědil po rodičích. I přes rány, které utržil, v něm hřeje tichá, hluboká vášeň pro život, který si nakonec dokázal vzít do vlastních rukou a žít ho podle sebe.

​

「MINULOST」

Clément se zprvu nenarodil jako muž, ale jako žena - Clémentine, do bohatší, francouzské rodiny jakožto nejmladší ze svých tří sourozenců - Raphaël, Madeleine a Séraphine. Otec pracoval jako právník a matka jako veterinářka, takže od jejich potomků se neočekávalo nic jiného, než jen úspěch. Což způsobilo na Clémentine i na její sourozence nepříjemný tlak a strach z jakéhokoliv selhání.

Dětství Clémentine nebylo ničím úplně speciální, byla rozmazlována stejně jako její sourozenci, nedobrovolně se musela na přání matky učit na klavír a housle, ale Clémentine si nemohla stěžovat, přeci jen měla vše, co potřebovala, spíš toho měla více, než bylo potřeba. Mezi sourozenci samozřejmě panovala i taková menší sourozenecká rivalita, každý druhý den se Clémentine prala se svým bratrem, ale neprali se o hračky, ani o nic podobného.. Spíš je bavilo se mlátit a kousat navzájem, občas to přehnali a tekla i krev, či je musel rozdělovat od sebe otec, který jim většinou za to dal ještě přes zadnici. 

Mezitím co sestry Clémentine se zajímali o panenky a šatičky, tak ona se zajímala o autíčka a hlavně o bratrovo oblečení, které mu často kradla, nedělala to naschvál, jen.. Chtěla být jako on, chtěla být jako kluk, jelikož podle ní měli pohodlnější oblečení s méně křiklavými barvami.
Jenž jakmile Clémentine udeřila puberta naplno, tak začalo pro ní hotové peklo, své tělo začala vnímat jako nepřítele, rostoucí prsa si obvazovala obvazy, věřila, že jí takhle přestanou růst, nesnášela své křivky a vždy nosila vytahané oblečení po bratrovi, samozřejmě její rodiče si toho zanedlouho všimli a snažili se jí vysvětlit, že se z ní stává dospělá žena, jenž Clémentine nikdy nechtěla být ženou, nikdy nechtěla být ani slečnou. Její rodiče věřili, že z toho vyroste, nebo že se s tím smíří, jakmile puberta přejde, jenž stal se spíš pravý opak. 

V patnácti letech Clémentine nastoupila na zdravotní školu v Nashville, věřila že své tělo více pochopí v tomto oboru a smíří se s tím, jenž to byla lež, kterou si do své mysli vsugerovala. Na střední škole se přátelila hlavně s klukama, jelikož holkám nikdy moc nedokázala porozumět. Měli takovou svojí chlapeckou skupinku a Clémentine začali říkat zkráceně Clém, což jí více než dost vyhovovalo, přezdívka zněla více mužsky.
Jenž v šestnácti letech nastal její hluboký pád, objevily se u ní těžké deprese, které následně vedly k sebepoškozování v oblasti stehen, jelikož se to dalo lépe utajit a schovat. Nechtěla svými problémy zatěžovat rodinu, ale přeci jen se to dozvěděli, když vzali Clémentine na preventivní prohlídku. 

Začalo se to řešit a Clémentine dostala antidepresiva, k tomu i přiřazené psychoterapie, kde se svěřila, že nedokáže žít ve svém ženském těle a že by chtěla podstoupit tranzici z ženy na muže. Což v Nashville u nezletilých je prakticky nemožné, ale měla plnou podporu psychiatra, dokonce se svěřila svým rodičům, což vyústilo v silent treatment, ale její sourozenci jí přijali skoro okamžitě. Clémentine si začala říkat Clément a snažila se přežít do svých osmnácti let, kdy bude moct podstoupit hormonální terapie.
Jenž antidepresiva jeho stavy nezlepšovaly, spíš naopak, způsobily mu po dvou týdnech antidepresivy indukovanou mánii, která vedla k nepovedené sebevraždě, kdy se předávkoval na svých lécích ve svém vlastním pokoji, když bylo v domě prázdno. Naštěstí jej včas našel jeho vlastní bratr a tak se Clémentovi dostalo rychlé pomoci, i když to na něm zanechalo trvalé následky v podobě chronických bolestí hlavy.

Po tomto incidentu se silent treatment od rodičů absolutně prolomil, došlo jim, že málem přišli o své dítě a že život je moc krátký na to, aby jej odsuzovali ve vlastních rozhodnutích. Clément si nějakou dobu pobyl na psychiatrii, zjistila se jeho diagnóza, která jej málem připravila o život a nakonec se dokázal stabilizovat natolik, aby mohl pokračovat ve studium zdravotní školy, kterou úspěšně dokončil. 

Po dosáhnutí plnoletosti mohl konečně nastoupit na testosteron, což Clémentovi změnilo pohled na život, cítil se o mnoho lépe po psychické stránce, začal mít své tělo raději a po roce podstoupil i mastektomii. Dokonce si našel i práci jakožto pitevní technik na plný úvazek v Nashville. Působil takto tři roky, našetřil si na vysokou uměleckou školu a následně vyletěl z hnízda přímo do LA, kde momentálně studuje na vysoké škole v uměleckém oboru.

​

「RODOKMEN」                                                                                       

Matka: Léa Baudelaire (roz. Rousseau)
Otec: Gaston Baudelaire
Bratr: Raphaël Baudelaire 

Sestra: Madeleine Baudelaire
Sestra: Séraphine Baudelaire

​​

「ZAJÍMAVOSTI」

– Trpí na bipolární afektivní poruchu 

– Stále má dělohu a vaječníky, takže je stále schopen mít vlastního potomka
– Trpí na chronické bolesti hlavy z předešlého předávkování

– Na levém stehně přes jizvy má tetování zajíce s trny

​

「ZÁLIBY」

– Malování Gore 

– Studování

– Pozorování nočního města

– Jízda na koních

– Dlouhé procházky v přírodě

– Čtení všech žánrů knih

​