「POVAHA」

Bodhi je člověk s intenzivní a komplikovanou povahou, která je formovaná jeho těžkým dětstvím a životem s bipolární poruchou. Vyrůstal v rodině, kde navenek všechno vypadalo dokonale. Bohatství, společenské postavení a podobně. Avšak doma panovala chladná atmosféra plná napětí. Jeho otec byl autoritativní a emocionálně nedostupný muž, který byl často výbušný, zatímco matka žila spíš pro společenský dojem než pro rodinu, což zanechalo Bodhiho často osamělého. V tomto prostředí si rozvinul bohatý vnitřní svět, který ho zachránil od úplného ztracení. Čtení, psaní a hudba byly jeho únikem i formou sebevyjádření. Bipolární porucha, se kterou se Bodhi dlouhodobě potýká, je nedílnou součástí jeho života, ale on sám se nenechá touto diagnózou definovat. Jeho nálady se střídají mezi hypomaniálními obdobími, kdy je plný energie, kreativity a optimismu, a depresivními fázemi, kdy se stahuje do sebe a potýká se s hlubokými pochybnostmi a smutkem. V těžkých chvílích se stáhne do sebe, ale nikdy neublíží lidem kolem sebe. Ve stabilních obdobích je Bodhi charismatický a okouzlující, člověk, který přitahuje pozornost. Ve vztazích miluje naplno a vášnivě, často však bojuje s obavami, že jeho intenzita a cykly budou pro ostatní příliš. Má hluboký strach z opuštění, což ho někdy vede k tomu, že se raději stáhne dřív, než aby čelil odmítnutí. Přestože se snaží pomáhat druhým a být oporou, někdy tím naopak ohrožuje sám sebe, protože má tendenci přebírat břemena ostatních. Bodhi je člověk, který v sobě nosí protiklady – klidnou hlubinu a zároveň neklidnou bouři emocí, které ho dělají jedinečným. Jeho život je neustálým hledáním rovnováhy mezi temnotou a světlem, mezi samotou a blízkostí lidí, a právě tato komplexita ho činí hluboce lidským a opravdovým. 

​

「MINULOST」

Bodhi vyrůstal v rodině, která zvenčí působila stabilně a úspěšně, avšak doma se potýkal s emocionálním chladem a napětím. Jeho otec byl přísný a často výbušný, zatímco matka byla spíše pasivní a věnovala se společenskému životu více než rodině. Tento prostředí zanechalo Bodhiho často osamělého, což ho přivedlo k rozvoji bohatého vnitřního světa, ve kterém nacházel útěchu prostřednictvím četby, hudby a umění. Ve svých raných dvaceti letech začal Bodhi projevovat symptomy bipolární poruchy, které se postupně zhoršovaly. V 21 letech byl poprvé hospitalizován v psychiatrické léčebně kvůli vážné depresivní epizodě, která následovala po období hypomanie. Tato zkušenost byla pro něj zlomovým bodem – poprvé se musel konfrontovat s vlastní nemocí a začal si uvědomovat potřebu léčby a podpory. Navzdory své diagnóze se Bodhi odmítá nechat definovat bipolární poruchou. Jeho život je charakterizován střídáním období velké energie, kreativity a optimismu s fázemi hluboké deprese a uzavření se do sebe. I přes tyto výzvy si uchovává silný morální kompas a vnitřní dobrotu, nikdy neztrácí schopnost empatie a touhu pomáhat druhým. Ve vztazích je Bodhi vášnivý a oddaný, ale jeho cykly nálad často komplikují jeho schopnost udržet dlouhodobé blízké vazby. Bojí se opuštění a občas se proto stahuje, aby se ochránil před zraněním. Ve vztazích vyhledává spíše krátkodobé známosti a bojí se, že není schopen delšího a hlubšího vztahu, Přesto se snaží žít naplno a hledat rovnováhu mezi svými emocionálními výkyvy. Bodhi se snaží uzdravit co nejdříve a doufá, že svou nemoc brzy zvládne. Usiluje o to, aby ho propustili z léčebny, jenomže jeho otec se snaží všemožně jeho propuštění zdržet. Nechce totiž, aby se v blízkosti jeho a matky zdržoval psychiatricky nemocný syn, který by kazil celkový obrázek jejich rodiny. Je pro něj daleko pohodlnější, když je Bodhi zavřený pěkně za zdmi léčebny.​

​

「RODOKMEN」                                                                                       

Matka: Ariana Carter

Otec: George Carter

Sestra: Rose Carter

Bratr: Steve Carter

​

「ZAJÍMAVOSTI」

Má talent na hru na klavír. I když nemá hudební vzdělání, dokáže v hypomaniálních fázích hrát hodiny bez přestávky a vytvářet originální melodie.

Bodhi si často píše deník, kam si zaznamenává své nálady, myšlenky a sny, což mu pomáhá lépe chápat sebe sama.

Je neobyčejně dobrý posluchač a lidé mu často svěřují své nejhlubší starosti. Má dar vcítění, který je pro něj i formou terapie.

Nikdy nezapomene na jednu důležitou větu, kterou mu řekl jeho dědeček: „Bouře vždy přejdou, ale strom, který stojí pevně, zůstává.“

Sbírá staré knihy z 19. století. Místo digitálních technologií si rád čte v tištěných výtiscích, zvlášť v první vydání poezie a filozofie.

Přes svůj boj s nemocí má neotřesitelný smysl pro humor, který používá, aby odlehčil těžké chvíle sobě i lidem kolem sebe.

Někdy si píše vlastní krátké básně a verše, které nikdy nikomu neukazuje, ale jsou pro něj důležitým ventilkem emocí.

​​

「ZÁLIBY」

Hudba

Čtení

Pozorování noční oblohy

Psaní deníku a poezie

Procházky v přírodě

Sledování psychologických thrillerů

Studium jazyků

​