「POVAHA」

Benjamin je muž s hlubokou empatií, tichým charismatem a neochvějným smyslem pro odpovědnost. Od mládí byl vnímavý k emocím druhých, zejména dětí, a i přes přísnou výchovu v rodině lékařů si zachoval měkkost a porozumění. Má jemný, klidný hlas a laskavý pohled, který si snadno získá důvěru – ačkoliv on sám důvěru druhým uděluje jen velmi opatrně.

Přestože pochází z privilegovaného prostředí, nikdy se nepovyšoval nad ostatní. Právě naopak – jeho největší silou je schopnost sblížit se s lidmi různých vrstev, pochopit jejich bolest, a být jim oporou. V práci býval dříve energický a otevřený, ale po smrti své ženy se stáhl do ústraní a jeho svět se zúžil na rutinu, samotu a vzpomínky.

Je introspektivní a analytický, často rozebírá své činy do detailů a nese s sebou silný vnitřní pocit viny, že Millii nedokázal zachránit – i když to racionálně chápe jako nezvratný osud. Právě tahle vina ho dlouho brzdila v návratu k práci i v běžném fungování.

Jeho zármutek ho proměnil – dnes je Benjamin tišší, opatrnější v projevech emocí, mnohem více pozorovatel než vypravěč. Umí naslouchat, umí být přítomný, ale sám o sobě mluví málo. Bolest v něm zůstala, ale učí se s ní žít, den po dni, díky Luně a dětem, kterým pomáhá.

V jádru je to dobrosrdečný muž se smyslem pro čest, který svou práci vnímá jako poslání, ne jako kariéru. Miluje knihy, ticho, večerní procházky se svou fenkou a jednoduché věci, které ho spojují se vzpomínkami na lepší časy – kávu připravenou tak, jak ji vařila Millie, hudbu, kterou kdysi spolu poslouchali, nebo dětské kresby, které si schovává v zásuvce stolu.

Benjamin má hluboce zakořeněný strach z dalšího citového zklamání – nedokáže si představit, že by někdy mohl někoho milovat tak, jak miloval svou ženu. I když ho lidé mohou vnímat jako rezervovaného a chladného, v nitru je to muž, který cítí intenzivně, ale už neví, co s tím cítěním dělat.

​

「MINULOST」

Benjamin Morales se narodil na slunné Kubě do vážené rodiny lékařů. Lékařství bylo v jeho rodině tradicí, ale i hluboce zakořeněným posláním – jeho otec byl vážený chirurg a matka internistka. Od dětství tak Benjamin vyrůstal obklopený knihami, příběhy pacientů a neustálou diskusí o lidském zdraví. Přestože se mohl vydat jakýmkoliv směrem, jeho srdce si vybralo děti – fascinovala ho jejich odolnost, upřímnost i zranitelnost. A tak se navzdory očekávání otce nevydal na chirurgickou dráhu, ale vystudoval pediatrii.

Studium medicíny absolvoval na prestižní univerzitě v Havaně a i přesto, že vyrůstal v privilegovaném prostředí, nikdy se neuzavíral jen do své sociální vrstvy. Jeho nejlepší přítel, Gustavo, pocházel ze skromnějších poměrů – a přesto si byli blízcí jako bratři. Jejich přátelství přetrvalo i poté, co se Benjamin krátce po promoci rozhodl z Kuby odejít a hledat nové příležitosti ve Spojených státech.

Usadil se v Miami, kde mu jeho znalosti a přístup otevřely dveře v místní nemocnici. Právě tam potkal svou budoucí ženu Millie, Američanku kubánského původu s laskavým srdcem a vášní pro knihy. Jejich vztah rostl pomalu, ale jistě – a po několika letech plných vzájemné důvěry a porozumění se vzali.

Když si Benjamin v Miami vytvořil stabilní zázemí, pomohl Gustavovi a jeho rodině přestěhovat se z Kuby a začít nový život. Společně trávili volný čas, navštěvovali se a Benjamin si velmi oblíbil Gustavovu dceru Claru – usměvavou holčičku, která si každé odpoledne postavila před dům stánek s limonádou. Benjamin a Millie byli často jejími jedinými zákazníky, ale kupovali limonádu s radostí – pro ten její dětský úsměv i pocit sounáležitosti.

Po několika letech se Benjaminovi naskytla nabídka, která se neodmítá – prestižní a výborně placené místo v dětské nemocnici v Los Angeles. I když se stěhovali s těžkým srdcem, věřili, že právě tam najdou nový domov. Krátce po přestěhování ale jejich život zasáhla tragédie – Millie onemocněla agresivní formou rakoviny. Benjamin, s přístupem k těm nejlepším specialistům, se snažil udělat naprosto všechno pro její záchranu. Ale nemoc byla rychlejší. Rok po diagnóze Millie zemřela – a Benjamin ztratil nejen ženu, ale i smysl svého světa.

Po její smrti se Benjamin uzavřel do sebe. Propadl hlubokým depresím, kvůli nimž na čas odešel z nemocnice. Přestal věřit, že ještě dokáže někomu pomoct – když nedokázal zachránit tu, kterou miloval nejvíc. Ztratil kontakt s většinou svých přátel, včetně kolegů i blízkých z Miami. Jediným, kdo zůstal, byl Gustavo.

Jediné, co mu pomohlo znovu se nadechnout, bylo malé štěně, které si bez většího přemýšlení adoptoval v jednom ze svých nejtemnějších dnů. Dnes je z ní jeho věrná společnice – fenka Luna, inteligentní a klidná Corgi, která s ním sdílí každý krok a pomáhá mu zvládat dny, kdy se stíny minulosti vrací.

I když se vrátil do práce, už nikdy nenastoupil zpět na velké oddělení. Zvolil si pediatrickou pohotovost, kde může být pro děti tím, čím kdysi chtěl být – oporou a jistotou ve chvílích bolesti. Žije sám v malém, útulném bytě s Lunou, léky na úzkost a depresi stále bere, i když se s nemocí naučil žít.

Lásku k Millie v sobě nese dál jako jizvu, která se nikdy úplně nezahojí. Nevěří, že by byl schopen milovat znovu – ne tak silně, ne tak opravdově. A tak žije tiše, mezi světy, které se kříží jen v pohotovostní čekárně a občasném telefonátu s Gustavem. Ale i v té samotě zůstává Benjamin Morales mužem s obrovským srdcem – jen dočasně uzamčeným.

​

「RODOKMEN」                                                                                       

Otec - Javier Morales

Matka - Olivia Morales

Manželka - Millie Morales †

​

「ZAJÍMAVOSTI」

• Každý pátek si připravuje kávu podle přesného postupu, jak ji vařila Millie. Nepije ji jindy – jen v pátek ráno. Je to pro něj tichý rituál a způsob, jak si ji připomínat bez bolesti.

• Má doma vystavenou starou dětskou kresbu, kterou mu věnovala Clara – malá limonádová obchodnice z Miami, dcerka jeho nejlepšího přítele Gustava. Na kresbě je on, Millie, Clara a Gustavo, všichni se usmívají. Nikdy ji nevyhodil.

• Zbožňuje mandarinky, protože mu připomínají dětství na Kubě. Pokud je má po ruce, oloupe je jedním tahem, rychle a precizně.

• Má strach z výšek. Při jedné dobročinné akci měl vylézt na dětskou horolezeckou stěnu a nepřiznaně zpanikařil. Nakonec si vymyslel výmluvu a místo toho rozdal dětem pastelky.

• Umí hrát na klavír. Učil se jako dítě, ale dnes už hraje jen občas. Když se dotkne kláves, vybaví se mu, jak Millie zpívala při jeho hře, falešně, ale s láskou.

​​

「ZÁLIBY」

• Procházky s fenkou Lunou po parcích

• Hraní na klavír a hraní šachů

• Čtení knih 

• Doma si pěstuje na balkóně bylinky

​